Iniciativa
Magistrát obce Hradec Králové roku 2008 vypsal poptávkové řízení, s cílem pořídit studii hřbitova v Kuklenách. Cílem studie bylo navrhnout rozšíření plochy stávajícího hřbitova a umístit novou obřadní síň na ploše tří vedlejších parcel, které má město v úmyslu odkoupit a v souvislosti s tím, navrhnout revitalizaci hřbitova stávajícího. Studie byla vypracována téhož roku, nicméně k realizaci stále nedošlo. V současnosti je obec v procesu řešení majetkoprávních vztahu a jednání pro odkup potřebných pozemků.
Důvodem pořízení této studie byla nedostačující kapacita hřbitova. V současnosti je existující hřbitov i mimo svoji nedostačující kapacitu v poměrně špatném stavu. Nachází se zde mnoho neudržovaných hrobů, ale i hrobů, které jsou přímo ohroženy přilehlým porostem a jeho kořeny. Ten byl průběžně seřezáván, bohužel ne příliš kvalitně a proto nový záměr počítá s radikálnějším zásahem do zeleně.
Dalším problémem hřbitova jsou cesty, které jsou většinou nezpevněné a obřadní síň vyžadující rekonstrukci. Kromě nedostatečné kapacity, na hřbitově například zcela chybí vsypová loučka. Záměrem obce je proto revitalizace stávajícího hřbitova a navazující, zcela nová část hřbitova na přilehlých pozemcích, která navíc nabídne nové objekty, jako novou smuteční síň, vsypovou loučku a novou rozptylovou loučku.
Zadávacími parametry obce je především vymezené území, ale dále navýšení parkovacích kapacit a dodržení základní kompoziční kostry, tedy hlavních komunikačních tepen, které by se měly dále promítnout do návrhu nové část hřbitova. Dle dostupných informací není definován požadavek na přesný počet hrobových míst, kterými by měl hřbitov disponovat, ale měl by vyhovět momentálním požadavkům, společně s výhledem na budoucí vývoj.
Prezentovaný projekt řeší celkový zámět ve 3 částech na sebe navazujících. Nejdříve řeší problémy, se kterými se stávající hřbitov potýká v rámci revitalizace.
Ústřední hřbitov Kukleny dnes
Největší hřbitov v Hradci Králové o rozloze 36 170 m2 vznikl roku 1776 společně s klášterem minoritů a barokním kostelem sv. nny na Denisově náměstí. Dnes hřbitov nedisponuje volnými hrobovými místy a potýká se s prob- lémy způsobenými vlivem času. Cesty nejsou jasně definované, vzrostlé stromy svými kořeny poškozují hroby a nachází se zde mnoho neudržo- vaných a zanedbaných hrobů, majíci špatný dopad na kosmetickou kvali- tu hřbitova. Mimo nedostačné kapacity hrobových míst, hřbtov dnes již nevyhovuje požadavkům vypravitelů pohřbů, především z hlediska vývoje v pohřebnictví.
Revitalizace
Ústřední hřbitov Kukleny je organizovaný a fungující hřbitov a nebýt záměru vybudovat hřbitov nový, pravděpodobně by bez revitalizace ještě několik let dobře fungoval. Neznamená to ale, že se nepotýká s problémy, které mu značně ubírají jak na kvalitě, tak i na atraktivitě, jako místo, kde lze trávit čas, rozjímat a při návštěvě se zdržet. Téma revitalizace se pro něj tak pomalu stává aktuální a je třeba ho řešit dříve, než se stane akutním.
Revitalizace stávajícího hřbitova Kukleny je především řeší problémy jako jsou poškozené hroby, nezpevněné komunikace, problematická vzrostlá zeleň. Dále navrhuje nové, potřebné prvky, jako je mobiliář, lampy veřejného osvětlení a doplňuje hroby na místech, kde lze využít plošnou kapacitu. Návrh vytváří novou komunikační síť v místě původně zamýšlené, ale nedokončené, či porušené. Revitalizace je navržena s ohledem na stávající provoz hřbitova, který z funkčního hlediska jako celek zatím netrpí, ale lokálně vnímá vážná poškození, potřebení a v celkovém měřítku k určitému pohodlí postrádá vybavení. Další problém, odpadové hospodářství, je pak řešeno v rámci celkového návrhu nového Kuklenského hřbitova.
Návrh nové části hřbitova Kukleny
Prostor pro nový hřbitov Kukleny je vymezen plochou parcel, které jsou plánovány k odkupu a dále se počítá s parcelami obce v návaznosti na místní komunikaci a parcelami v soukromém vlastnictví sousední administrativní budovy, k navázání parkování, které svojí kapacitou obslouží hřbitov jako celek, včetně současné části, která vlastní parking postrádá. Návrh dále řeší dostupnost městské hromadné dopravy, která v součanosti sice vyhovuje na pozici Denisova náměstí, nicméně pro nový vstup do nové části hřbitova je potřeba zřídit připojení nové, především s ohledem na seniory. Parkování je řešeno v souladu s ČSN 736110 – Projektování místních komunikací.
Návrh nové části hřbitova Kukleny respektuje požadavky magistrátu Hradec Králové a zároveň vlastní stanovené cíle, vycházející z vlastního průzkumu řešeného místa a rešerše o pohřebnictví, především z hlediska vývoje pohřebnictví a sociologicky-psychologických tendencí.
Kostra hřbitova navazuje na 2 hlavní tepny stávajícího hřbitova, které spojují centrální a boční sekce hřbitova. Podobný princip sleduje i nový hřbitov, kdy tyto dvě hlavní tepny vymezují centrální část od bočních. Podružné komunikace, tvořící pak raster hřbitova dále člení prostor na přehlednější oddělení a vymezuje odlišné typy hřbitovních polí. Kostra je navržena s cílem hřbitov organizovat, dát místu řád, zpřehlednit ho, ale dynamické prvky v komunikační síti záměrně vnášejí do areálu určitou dávku neklidu a napětí, především pak soustředěnou do centrální části, kde se odehrává děj související s pohřbem, zklidňující se pak směrem do stran.
V centrální části se pak nachází nový objekt smuteční síně, přesněji řešeno pohřební ústav se smuteční síní. Jedná se o přízemní objekt, umístěný v určité vzdálenosti (130m) od vstupu do hřbitova, jehož okolí reaguje na přítomnost příběhu, odehrávajícího se od vstupu do areálu až k objektu, který je vyústěním života i přestupní stanicí mezi dvěma světy. Umístění objektu a především jeho orientace pak v další úrovni souvisí s polohou a orientací stávající síně, kdy v jednom okamžiku dochází k přesunu pomyslné energie/symbolu/příběhu nad Hradec Králové v místě zlomu mezi hřbitovy, mezi starým a novým, mezi sakrálním a světským. Výsadba stromů je tvořená 3-mi kategoriemi a jedním dominantním stromem. Hlavní a nejpočetnější kategorií jsou stromy se širokou pyra- midální korunou, lípy srdčité (Tilia Cordata Greenspire), které navazují na novější a kvalitní výsadbu stávajícího hřbitova, doprovázející v podobě stromořadí zmiňované tepny obou hřbitovů. Na novém hřbitově se nacházejí v počtu 205 kusů a definují komunikační hierarchii hřbitova. stejně jako svým objemem izolují a intimizují boční části hřbitova, kde se nachází největší podíl hrobů. Další kategorií jsou stromy se střední koru- nou, jedná se převážně o odrůdy javorů, které obdobně doprovázejí podružné komunikace uvnitř hrobových oddílů. Poslední kategorií jsou stromy s malou kulovitou korunou, například javor mléč(Acer Platanoides Globosum) , jež jsou součástí kompozice tzv. zahradních hrobů v centrální části hřbitova.
Příběh hřbitova:
Předprostor- fáze 0
Předprostor nového Kuklenského hřbitova je tvořen parkovištěm s městskou zelení, autobusovou zastávkou a květinářstvím. Oplocení hřbitova při ulici je tvořeno perforovaným plechem výšky 2m, odlehčující tak vazbu areálu na venkovní svět. Průhlednost oplocení také dává částečně nahlédnout dovnitř a psychicky tak zmírňuje vstup do nového prostředí, kde návštěvník, zejména návštěvník pohřbu, prochází určitým příběhem, který začíná právě společným, hlavním vstupem/vjezdem do hřbitova.
(Ne) konfrontace – fáze 1
Návštěvník není ihned při vstupu konfrontován s chladnou organizovaností typickou pro hřbitovy, ani s agorafobií z rozle- hlého předprostoru, jako to bývá u městských krematorií. Prvotní úzkost zklidní přírodní prostřední parkově-lesního hřbitova, nahodile uspořádaného prostoru, jehož výsadba vytvoří při vstupu jakési jemné sevření a upevní směr postupu návštěvníka. Zde může návštěvník spatřit hranu (střed) průčelí objektu smuteční síně, ke které směřuje.
Napětí – fáze 2
Centrální část příběhu se za rozvolněným stromořadím uvolňuje a simuluje přípravu na ono otevřené prostranství, předprostoru objektu smuteční síně. Ani zde není návštěvník konfrontován s organizovaností a řadovým uspořádáním hrobů, nicméně oproti rozvolněné struktuře při vstupu do areálu, je zde patrná geometrizace prostoru pomocí hrobových zařízení. Tato část je také místo největšího vyjádření již dříve zmiňovaného napětí. Jelikož cíl, ke kterému návštěvník směřuje je vyústěním příběhu života, vztahu, přátelství, nebo ať už doprovázení závěrečnou cestou života vnímáme jakkoli, prostor před objektem a cesta, kterou k němu návštěvník směřuje, je symbolicky stále prostorem na tomto břehu životního cyklu, prostorem života, loučení a emocí, je tento prostor definován právě tím, co život charakterizuje napětí, neklid.
Rozvolnění – fáze 3
Zde už dochází k nutnému rozvolnění do dostatečně rozměrnému a důstojnému prostranství. Jedná se o místo posledního hlubokého nádechu před významnou událostí, místem konfrontace se situací a především ostatními účastníky doprovodu zemřelého na onen svět, loučení s ním a sdílení silných emocí.
Rituál – fáze 4
Samotný objekt smuteční síně je přestupní stanicí mezi životem a smrtí, molem na řece Styx, odkud zemřelý vyplouvá dál už sám. Je to místo, kde cesta, na které návštěvník rozjímal, uklidňoval se nebo se bál, ústí v prostor, kde známí, či neznámí lidé sdílí ztrátu, respekt, emoce, podporu nebo jen slušnost vůči zemřelému a pozůstalým. Ač je objekt samotný statickým a pevným bodem příběhu, samotný příběh plyne dál a to pomocí dynamického vodního prvku, na kterém objekt stojí a který si příběh zemřelého přebírá dál sám a nese ho na druhý břeh, jehož charakterizuje pravý opak: klid.
Ticho po bouři – fáze 5
Zóna klidu, kde se odehrává rozptyl a vsyp a pohyb je zde redukován na minimum.
Objekt smuteční síně
V nové části hřbitova je navržen i nový objekt smuteční síně. Jedná se o pohřební ústav dle definice Evropské normy pohřebnictví EN 15017 z roku 2005, která definuje jednotlivé provozy pohřebního ústavu. Síň je umístěna v centrální části celkového uspořádání hřbitova ve vhodné vzdálenosti od vstupu na hřbitov a svým hmotovým konceptem se začleňuje mezi plochy pro pohřbívání. Z dispozičního hlediska je objekt navržen s ohledem na provoz a užívání běžnými návštěníky při konání obřadu, pracovníky objektu a technologickou část provo- zu. Disponuje 3 samostatnými vstupy, hlavním, zásobovacím/provozním, který slouží zároveň jako vjezd a bočním, vstupem pro rodinné příslušníky při návštěvě obřadu.
Objekt je řešen jako přízemní s technologickým podzemním podlažím a šikmou střechou, maskovanou atikou. Kolem objektu je navžen mělký bazén, stavebně jako samostatný objekt, který je většinu roku v provozu pohánějící vodu od vstupu, směrem za objekt, kde přepadem cirkuluje přes bazénovou technologii, umístěnou v objektu.
Objekt smuteční síně je cílovým bodem zmíněného příběhu hřbitova. Je umístěn jako vyústění cesty, ale jeho koncept pracuje i s dalšími prvky, Jedná se o kvádr, čtvercového půdorysu, navazující orientací na směr hlavní cesty. Jeho půdorysná dispozice ale navazuje na orientaci světových stran, neboť jeden z pilířů, na kterém koncept objektu stojí, je SVĚTLO. Světlo lze symbolicky v souvislosti s pohřebním rituálem vnímat různě, v závislosti na osobním, kulturním či náboženském cítění, ale bezesporu se jedná o důležitý prvek v tomto a také sakrálním prostředí. Ač se nejedná o církevní stavbu, ale obecní smuteční síň, se světlem se pracuje podobně jako v kostele. Světlo je v tomto případě prvek, který provádí řez celým objektem. Dělí ho na 2 oddělené hmoty, které ale v celkové hmotě tvoří celek. Využito je především ranního a pozdně odpoledního světla, kdy paprsky buď procházejí zpoza katafalku s rakví a na pietní místo je tak pohlíženo v protisvětlu, symolizující odchod za světlem, či v případě odpoledního slunce, paprsky dopadají na rakev a opět důstojným, téměř spirituálním způsobem vyzdvyhují pietní místo.
Světlo v interiéru spolupracuje s dalším pilířem konceptu- VODOU. Světlo procházející řezem objektem se dále odráží od vodní plochy a vnáší tak nepřímé světlo do bočních místností objektu, které jsou v mírném sevření podélných zdí, které hmotově dotvářejí objekt smuteční síně. Objekt je položen na vodní ploše jako molo v přístavu, kam se ženy chodí loučit s odplouvajícími vojáky, kteří už se nevrátí. Tak je i objekt smuteční síně samotný hranou mezi dvěma světy a jakousi prodlouženou rukou života směrem do podsvětí. Vodní plocha je dynamickým prvkem, vyplouvajícím ze strany vstupu do objektu, uklidňujícím se pak směrem za něj. Voda je přírodní prvek, symbolizující médium mezi dvěma světy, řeku Styx, ale klid
a harmonii, který po smrti nastane.
Řešení okolního prostoru objektu je součástí celkového konceptu objek- tu. Prostor před objektem je místem uvolnění před vyvrcholením celého procesu. Rozvolněný prostor následující po cestě hřbitovem znázorňuje dynamiku a napětí v dialogu dvou světů, zatímco částečně izolovaná vodní plocha za objektem naopak klid a mír. Průčelí objektu komunikuje s návštěvníkem už od vstupu na hřbitov. Místo příliš brzké konfrontace v podobě kolmého průčelí, postupně za přítom- nosti hrany objektu, poodkrývá portál.
